Základní škola a Mateřská škola
Veřovice, příspěvková organizace

Veřovice 276
742 73

slide_01 slide_02 slide_03 slide_04 slide_05 slide_06 slide_07 slide_08 slide_09 slide_10 slide_11 slide_12

Muzeum komunismu – hodnocení žáků

… Díky debatě s kurátorem muzea jsem si uvědomil, proč se komunisti v Československu dostali k moci a nahlédl jsem na tuto problematiku z jiného úhlu. Nejzajímavější část této „výpravy“ pro mě bylo, když jsme šli po ulicích, kde se v listopadu 1989 protestovalo a následné položení kytic a zapálení svíček u pomníků.

Mé poděkování patří všem lidem, co se jakkoli podíleli na protestech proti komunismu a nedodržování lidských práv v Československu. … Nejdůležitější je, že se vůbec tyhle dějiny učí, aby se zase nějaký z totalitních režimů nedostal k moci, protože historie se opakuje a ten, kdo se o historii nezajímá, tak si ji musí projít znovu.

 

… Dozvěděla jsem se, že život v té době nebyl vůbec jednoduchý a že nebýt studentů, kteří 17. listopadu demonstrovali, a dalších okolností, tak by tu Rusové byli třeba dodnes. …

… V neposlední řadě mě zaujalo velké srdce pro Václava Havla, které bylo umístěno vedle Národního divadla. Společně jsme zde položili květinu a zapálili svíčku pro našeho bývalého prezidenta. …

… Jsem ráda, že jsem mohla se svou třídou jet do Prahy a zajímat se o období, které bylo pro náš stát velmi důležité. …

… Uvědomila jsem si, že žít v té době bych nechtěla a jsem ráda, že už v naší zemi nejsou Rusové, kteří by nad námi měli silnou (mocnou) ruku. …

 

… Výstava mě hodně zaujala, nečekal jsem, že to tam budou mít tak hezky zpracované. Chtěl bych si tam zajít znovu. … Celkový říjnový projekt hodnotím velmi kladně. Nejvíce se mi asi líbilo, jak jsme se bavili o Václavu Havlovi, o jeho životě, a dívali se na dokumenty. Moje hodnocení určitě ovlivnil skvělý projektový den do Muzea komunismu. Doporučil bych ho každému, i když mě takové chození po různých památkách a muzeí nebaví, tak tohle se mi moc líbilo.

 

… Zaujalo mě taky, jak jsme šli tou cestou, kterou šli studenti a jak tam je ten pomník s rukama. … Uvědomila jsem si, že můžu být ráda za to, že žiju v této době, protože ta doba byla podle mě jedna z nejhorších. … Nejdůležitější bylo pro mě Muzeum komunismu – Sen, realita a noční můra. A potom jak jsme dávali kytky k pomníku a zapálili svíčku.

 

Dozvěděl jsem se trochu více o tom, jak to vypadalo u hranic a jaké zvuky slyšel člověk, který se snažil uprchnout. Nejvíce mě zaujalo místo, kde byla znázorněna výslechová místnost a ukázka hranic. …

… Celý říjnový projekt hodnotím hodně dobře. Toto téma se mi totiž hodně líbilo a klidně bych si ještě další informace zjistil. Nejvíce mě zaujalo, jak je možné, že takto tyransky mlátili a popravovali lidi. Uvědomil jsem si, že jsem rád, v jaké době žiju. … Pro mě nejdůležitější přijde Charta 77, protože se díky tomu začalo více řešit, ale nejdůležitější byla demonstrace 17. 11. 1989, díky které konečně od moci odešli komunisté.

 

… Říjnový projekt se mi líbil a nejvíce mě zaujalo vše. Uvědomil jsem si, že mám docela štěstí, v jaké době žiju a že jsem nemusel protrpět to, co někteří jiní. Určitě si budu pamatovat průběh Sametové revoluce, protože to bylo fakt k zamyšlení.

 

Říjnový projekt se mi velice líbil, bylo zajímavé dozvědět se něco víc o té době v letech 1948 – 1989. Nejvíce mě zaujaly ty filmy, videa, dokumenty, protože z toho si nejvíc pamatuju. Ty roky byly hodně kruté a nechtěla bych v nich žít. Určitě si budu pamatovat „Domeček“, kdy bylo hodně lidí mučeno a vězněno. Jak to neměli lidi vůbec lehké, když podepsali Chartu 77, byli pronásledován oni i jejich rodiny. Pro mě bylo nejdůležitější se něco více dozvědět, abychom o té době něco více věděli. A taky bylo důležité, jak jsme procházeli Prahu – Národní třídu a šli i k památníku Jana Palacha.

 

… Nejvíce mě zaujala prohlídka části, která byla zaměřena na politické procesy v 50. letech, a to konkrétně stěna, na které byla vypsána všechna jména politických vězňů, kteří byli popraveni. … Celý říjnový projekt hodnotím velmi pozitivně. Z celého projektu mě ale zaujalo téma 50. let, u kterých jsem si uvědomil, kolik statečných lidí za své přesvědčení nebo oddanost vlasti dokázalo položit i svůj život. Tohle téma se podle mého jen tak z hlavy neztratí.

Chtěl bych za všechny poděkovat panu Korábovi, který nás nejen provedl některými detaily, ale i do svého projevu zapojil i vlastní zážitky a vzpomínky ze 17. listopadu.

 

… Projekt byl moc fajn, hrozně mě bavily, ale i naučily díly, na které jsme se dívali ve škole. Cestou do Prahy jsem si říkala, že to bude velká nuda, zmatek, nic se nedozvím, ale musím říct, že zpracování muzea na mě udělalo dobrý dojem, dozvěděla jsem se nové informace. … Z celého projektu si asi budu pamatovat příběhy lidí, kteří vyprávěli o svém životě – např. Jana Přibilová.

Děkuju za uskutečnění projektu.